Já a moje vyprávění
7. díl
Ahojky, tady je Conny a další moje vyprávění. Dnes vám povím, jak jsem vyzrál nad Ježíškem.
Ježíšek mi, k Jiříkově i Verunky velké radosti, přinesl psí krokoměr. "No to je báječný, to aspoň v létě budeme vědět, kolik toho náš Connýsek naběhá", jásali doma, když z malého balíčku, který vypadal jako salámek, vypadl krokoměr. Tak mě trochu vyděsilo, že mi chtějí počítat, kolik denně uběhnu kilometrů, metrů a centimetrů. Co když mi bude chybět devadesát pět a půl metru? To mě poženou přes zahradu tam a zpátky? To ještě chápu, ale nevím, co budu dělat, když to někdy překročím, protože sousedovic fenka si bude chtít běháním udržet kondici a já jí v tom přece nemůžu, jako pravý gentleman, nechat samotnou??? Co potom??? No ale nejvíc mě začalo vrtat hlavou, co se stane, jestli si ukáže, že mám málo pohybu a že tedy zvýšená dávka dobrých granulí je zbytečná a budu dostávat méně granulí i pamlsků???
Pomalu přešli vánoce i nový rok a můj krokoměr stále ležel v obýváku na skříni a já už skoro doufal, že se na něj zapomělo. Přešli i velikonoce a já na něj dočista zapoměl. Ale ouha, Verunka ne. Zrovna dneska, navíc den před mými čtvrtými narozeninami, jsem ho dostal na obojek. Vyděsilo mě to, ale pak jsem na ten "báječný" dárek od Ježíška vyzrál. Dostal jsem ho kolem půl jedenácté, tak mi bylo jasný, že ho budu mít nanejvýš hodinu-hodinu a půl, protože Verunka pak půjde na oběd a určitě mi ho nenechá. Abych mu náhodou něco neprovedl ;-) Během té hodinky jsem si dvakrát ladně vyskočil na boudu, válel se před garáží kam nesvítí sluníčko, jednou se šel napít a čemu jsem nemohl tedy odolat, bylo válení sudu. Přes zahradu bylo potřeba překutálet sud na vodu. No a já kulálející a jedoucí zahradní věci prostě zbožňuju. Tak jsem na sud štěkal a chtěl ho zakousnout a prohnal jsem ho po zahradě. A pak? Pak jsem zas šel odpočívat ke garáži. Takže krokoměr neměl vlastně co měřit, neukázalo se vlastně vůbec nic a já k večeři dostanu svojí obvyklou porci granulek :-)
Váš Conny
6. díl
Ahoj, tady je Conny a další moje vyprávění. Dnes vám povím, jak jsme se měli na dovolené.
Vyrazili jsme ve středu ráno do Ratibořic, abychom se podívali, kde žila Babička od Boženy Němcové. Cestou pršelo, ale když jsme vystoupili v Babiččině údolí z auta, pršet přestalo. Procházkou jsme to vzali podél potoka tam a zpátky, dali si k jídlu řízečky, já bez chleba :-) a jelo se dál. Odpoledne jsme se zastavili za maminkou, ne mojí, ale Verunky, v Janských lázních, koupili si tam v místní cukrárně výbornou vanilkovo-černorybízovou zmrzlinu (pozor, to není reklama), podívali se, jak mamka Miluška bydlí v pokoji a jeli jsme do Strážného v Krkonoších, do super penzionu. No a tím skončila, pro Jiříka a Verunku, oddychová část dovolené.
Na čtvrtek byla naplánovaná Sněžka. Věděli jsme předem, že pejskové na lanovku smějí s náhubkem. Ale zároveň jsme věděli, že lanovka není kabinková, ale dvousedačková. Bylo nám divné, jak se psi dostávají nahoru, ale řekli jsme si, že problémy budeme řešit, až nastanou. A opravdu. Jiřík mě vzal na klín, Verunka vzala dva batohy a sedli jsme si na sedačku, kde jedete bokem. Zezačátku, když jsme projížděli pod nosnými sloupy, jsem byl trochu v rozpacích, odkud, že se to ozývá ten ošklivý drncavý zvuk. Asi v polovině cesty jsem si zvykl a cestu si začal užívat. No uznejte, pes na sedačkové lanovce :-0 Dál, na vrchol Sněžky, jsme museli po svých. Bylo poledne, sluníčko pražilo a my, po téměř dvou hodinách, se vyšplhali na vrchol. Museli jsme chvíli počkat, než za námi přijdou Verunky a Jiříkovi plíce a pak jsme si dali oběd, udělali mnoho fotek na české i polské straně, zaštěkal jsem na pár jiných psů a pomalu jsme se vydali dolů. To bylo o poznání lepší. Šli jsme už rychleji, kdežto nahoru, jsme šli jak šneci (a hádejte kvůli komu – no já to nebyl, já táhl na vodítku). A následovala opět lanovka. Tentokrát to bylo super. To jsem si celou jízdu užil. Uši mi vlály ve větříku, nohy mi bimbaly několik metrů nad zemí. Totálně unavení jsme se vrátili do penzionu, a protože to byla dovolená a jsem směl do postele, tak jsem tam hupsnul.
V pátek jsme cestou do nového penzionu, ve Starých splavech u Doks, nakoupili další Turistické známky, prošli si Prachovské skály – to byla skoro pohoda oproti Sněžce. Alespoň myslím, protože jsem zaslechl, že na Sněžku už nikdy, kdežto tyhle skály klidně kdykoliv…. Ale já bych si Sněžku klidně dal znovu ;-) Nový penzion byl o poznání horší než předešlý, ale i tak jsme v něm zůstali po dvě noci.
V sobotu jsem si v Mladé Boleslavi vyběhal CACe, BOB mi utekl o fňoupek. A neděle? To už byla pohoda. Nejdřív výšlap na Bezděz a poté koupel v Máchově jezeře.
No, skončila dovolená a tím i moje "válení" v posteli.
Váš Conny
5. díl
Ahoj, tady je opět Conny a se mnou moje další vyprávění. Tentokrát se dočtete o víkendu, který jsme prožili v Brně na začátku února.
Ve čtvrtek mi ráno řekli, že se večer bude prát můj kožíšek. Moc moudrý jsem z toho nebyl. Prádlo se pere v pračce, ale ta naše je na pět kilo prádla a já mám přes dvacet. Dlouho jsem si s tím lámal hlavu. Kožíšek sundavací nemám, aby ho dali do pračky a že by to mohli vyřešit jinak, mě ani nenapadlo. Tak jsem to pustil z hlavy. Nadešla hodina H a Jiřík mě nahnal do sprchového koutu. A už mi svitlo - tady už jsem byl. Kožíšek mi pěkně umyl i vyčesal, umyl zárověň i sebe, protože jsem se ve sprše nedal, a musel umýt dokonce potom i koupelnu. V noci jsem spal v ložnici na zemi; to už se mi dlouho nestalo. Začínal jsem tušit, že se něco děje. V pátek mě pustili ven jen na záchod, abych se neušmudlal. Po obědě jsem vyskočil do autíčka a jelo se směr Brno. Spali jsme všichni tři v jedné skautské klubovně. Verunka a Jiřík byli jako mumie ve spacáku a já ležel občas na jednom, chvíli ma druhém. Pak si ale udělali polštář oni ze mě, tak to jsem hned utekl. Jak jsem se pěkně roztahoval na jejich matracích. Umyl jsem si tam i tlapičky a šel spát na koberec, kde nebylo takové horko. V sobotu po snídani jsme dojeli na brněnské výstaviště a začali čekat, až na nás přijde řada. Bylo to moc dlouhé čekání. Až asi kolem půl druhé jsme šli na řadu. Ale čekání se vyplatilo. Z pěti chodských pejsků v mezitřídě jsem byl první a získal titul CAC. To byl pátý tento titul v ČR, který jsem za život dostal a tím jsem úspěšně splnil všechny podmínky pro udělění titulu "Český šampion krásy". Jiřík a Verunka byli moc rádi, protože v takový výsledek vůbec nedoufali. I v neděli se poštěstilo. Tentokrát to bylo druhé místo, neboli rezervní první místo a tudíž mi přibyl další titul RES.CAC. Spokojení a unavení jsme se vydali zpět k domovu.
Váš Conny
4.díl
Ahoj, tady je Conny a moje již čtvrté vyprávění. Dnes Vám budu vyprávět, jak jsme jeli na „výlet“ do Hradce Králové.
Už dlouho se doma povídalo, že jedenáctého srpna pojedeme do Hradce Králové na výlet, který rozhodne o mé budoucnosti. No jo, ale mě neřekli, co mám nebo nemám dělat, tak jaképak rozhodování, když to jde mimo mě? Ráno mi nedali nic ke snídani, ani granule a to jsem si je tolik oblíbil. Sami páníčkové se cpali ovesnou kašičkou. Bez větších problémů jsme dojeli na veterinu v Hradci. Tam mi poslechli srdíčko. Tluče. Ale to se mohli zeptat. Předtím mě ještě zvážili – no přece nečekáte, že Vám řeknu, kolik vážím ;-) Pak mě něco ďoblo do zadku. A pak, to Vám to bylo divný. Bylo sotva poledne, a mě se začalo tak strašně moc chtít spát. Už jsem skoro klimbal a zase mě něco štíplo do zadku. Chtěl jsem vědět co to je, a tak jsem se bránil spánku a ono to štíplo znovu. Že by moucha tse-tse??? No nevím. Pak jsem asi hodinku spinkal a začal se pomalu probouzet. Odnesli mě do auta a jeli jsme pryč. Z ničeho nic začalo v autě vonět nějaké pečené masíčko. Připomínalo to kočičí. Ale ukázalo se, že páníčkové mají čínu. Dělal jsem, že spím a slyšel jsem, že jsem byl na rentgenu kyčlí a loktů a že mám úplně nejlepší výsledek, jaký lze mít. No a z toho plyne jedna věc, že jsem zase o krok dál k tomu, že budu snad moct mít v budoucnu štěňata. Takže, kde že je ta fenka ;-) ??? .......... Přijeli jsme domů, k jídlu furt nic nebylo, pít mi dávali div ne po lžičkách a mě se pořád tak nějak divně motali nožičky a smáli se mi, že vypadám jako opilý. K večeři bylo asi pět piškot a šlo se spát.
Váš Conny
3. díl
Ahoj, tady opět Conny a se mnou třetí moje vyprávění. Jak jsem umýval nádobí, jen abych nemusel ven na déšť.
Jo, to zas byla sobota. Už od samého rána byla obloha šedivá a padali z ní k zemi divný, studený a mokrý kapičky. Kvůli dešti jsem dostal snídani později. Ale zato to byla velká porce celkem dobrých granulí. No, teď si mě vykrmují jako Jeníčka a Mařenku. Jsem prý lehce hubený. Granule mi dali přímo pod čumák v garáži, protože prý venku bych z nich měl plaváčky a bahýnko. Pak mě nechali venku na děsti a já musel vyhledávat suchá místečka. Pod lavičkou, u kuchyně pod parapetem, v boudě (ale tam nemám přehled co se kde děje, tak tam jsem nerad), v altánu... No furt prší a prší a nic se zajímavého neděje a pak chvíli neprší a pak zase jo. Chvíli před obědem, když zrovna dost lilo, mi dali k umytí misku od tvarohu. No, z dálky to vypadalo lákavě, ale ukázalo se, že je to úplně obyčejný tvaroh bez cukru, marmelády i piškot :-( Tak jsem začal pomalu pomaloučku vylizovat ten tvaroh. Každé "soustíčko" jsem pečlivě vychutnal, jen abych co nejvíce protáhnul pobyt v předsíni v suchu. Misku jsem vylízal celou uvnitř a pro jistotu i z venku, kdyby se tam něco uchytilo. No, a jak tak pěkně vylizuju, přestalo venku pršet a já mohl vesele jít ven :-)
Váš Conny
2. díl
Ahoj, tady Conny a se mnou další vyprávění. Přestože jsem vám slíbil příběh o tom, proč mi říkají "Ty Rošťáku", tak to až někdy jindy. Tentokrát vám povím, co se dělo 31. 10. 09 v Mladé Boleslavi na "Výstavě plemen dosud neuznaných".
Ráno mě vzbudili už v šest hodin s další porcí granulí. Následovalo kartáčování zabláceného kožíšku a mytí mého rypáčku (celou noc pracuji na dírách v záhonech, vždyť potřebují zrýt před zimou). Po hodině drncání v kufru auta jsem mohl konečně vystoupit a to byl pro mě ráááj. Všude dopisy od pejsků a hlavně fenek, od těch, kteří už přijeli dřív i z minulých výstav. No jo, ale jak má člověk, vlastně pes, číst tisíce pachových dopisů, když má kolem krku obojek a na něm připnuté vodítko o délce 120 cm. No hned jsme šli ukázat, že nemám vzteklinu a žádné breberky. A těch lidí co všude bylo. Každý mě drbal, hladil, byl jsem pochválen jak pěkně vypadám. No, možná dobře, že mi ten kožíšek vykartáčovali. Po dlouhé době mě páníček Jiřík odvedl do kruhu. Haha kruhu. Lidi tomu říkají kruh, ale mě to připadá jako obdélník nebo čtverec. Ale kruh ??? Tam mi úplně cizí pán šahal na varlátka a do pusy na zuby (v tomto pořadí). Pak tam páníček běhal se mnou dokolečka, chvíli jsem stál jako socha a šli jsme. Ale Jiřík s Verunkou byli rádi, takže jsem stál a běhal asi pěkně. No a protože jsem běhal tak pěkně, tak jsem postoupil do další soutěže. Soutěžil jsem s jedním "zakrslým" pražským krysaříkem o "Nejhezčí dorost výstavy" a samozřejmě jsem vyhrál. Mezitím jsem si ještě střihl jednu soutěž a to o "Nejlepší chovatelskou stanici". Celkem tři choďáčkové zvítězili nad druhými a třetími prrrražskými krysaříky. Takže abych to shrnul vyhrál jsem
* nejhezčí dorost pes mezi chodskými psy a zároveň nejhezčí dorost z chodských psů
* nejlepší chovatelská skupina
* nejhezčí dorost celé výstavy
Já hladový, páníčkové vymrzlí, jsme se přesunuli na návštěvu k páníčkovým rodičům do Berouna, kde jsem dostal konečně jehněčí maso a šel jsem spinkat. Po třech hodinách mě vzbudili a naložili do auta a frrr domů k rozrytým záhonům.
Mějte se pěkně
Váš Conny
1. díl
Ahoj, to jsem já, vlastním jménem Conny. Ale často slýchám "Ty Utikáčku" nebo "Ty Rošťáku". A co je nejhorší, vůbec nevím, proč jsem takové přezdívky dostal.
No řekněte. Všichni jsou v domě, v teple, pijí kafíčko a já jsem furt za plotem a k jídlu mám věčně granule. Když je občas nesním, tak slyším "asi nemá hlad". No jo, je ale vůbec nenapadlo, že mi granule ke snídani, granule k obědu, granule k večeři lezou i ušima. Co místo grrrranulí k večeři pěkně vypečené kuřátko? To né! To je prý pro pejsky nezdravé. No a když se snažím dostat ke svým páníčkům blíž, skrz malou dirku v plotě, která se po zásahu mých zoubků mění v obrovskou, tak mě ženou zpátky za plot se slovy "Ty Utikáčku". Ale odpoledne, když chci v klidu cupovat nové hračky, které mi přistávají u boudy, tak to jsem jim dobrý. To mě tahají na procházku abych byl s nimi. Ach jóó!
A proč jsem dotal tu přezdívku "Ty Rošťáku", tak o tom až jindy.
Váš Conny